Psychodynamická vs. kognitivně-behaviorální terapie: rozdíly, výhody a limity
- Petr Cagaš
- 28. 12. 2025
- Minut čtení: 3
PhDr. Petr Cagaš
Psychoterapie nabízí různé přístupy k práci s psychickými obtížemi, z nichž často zmiňované jsou psychodynamická terapie a kognitivně-behaviorální terapie (KBT). Tento článek přehledně vysvětluje, v čem se tyto dva směry liší, jaké mají silné stránky a limity a kdy může být vhodné uvažovat o jednom či druhém přístupu.
Stručná odpověď
Psychodynamická terapie a kognitivně-behaviorální terapie (KBT) představují dva odlišné přístupy k psychoterapii, které se liší především v tom, jak chápou vznik psychických obtíží a jakým způsobem s nimi pracují. Zatímco psychodynamická terapie se zaměřuje na nevědomé procesy, emoce a vztahové vzorce, KBT pracuje strukturovaně s myšlenkami, chováním a konkrétními symptomy. Oba přístupy mohou být účinné, pokud jsou zvoleny s ohledem na povahu obtíží a potřeby klienta.

Základní rozdíl v pojetí psychických obtíží
Psychodynamická terapie
Psychodynamický přístup vychází z předpokladu, že psychické potíže mají často kořeny v nevědomých konfliktech, raných vztahových zkušenostech a dlouhodobě se opakujících vzorcích prožívání a chování. Symptomy nejsou chápány jako izolovaný problém, ale jako projev hlubších vnitřních procesů.
Cílem terapie je postupné porozumění těmto procesům, jejich uvědomění a integrace, což může vést k trvalejší změně v prožívání i vztazích.
Kognitivně-behaviorální terapie
KBT vychází z předpokladu, že psychické obtíže jsou udržovány především dysfunkčními myšlenkami, emocemi a vzorci chování, které lze identifikovat a cíleně měnit. Zaměřuje se na aktuální potíže „tady a teď“ a na to, jak člověk interpretuje situace a reaguje na ně.
Cílem je zmírnění symptomů a zlepšení fungování prostřednictvím konkrétních technik a nácviků.
Přímé srovnání psychodynamické terapie a KBT
Pohled na příčinu obtíží
Psychodynamická terapie:
Vnitřní konflikty, nevědomé motivy, vztahová zkušenost, minulost.
KBT:
Aktuální myšlenkové vzorce, chování, naučené reakce.
Zaměření terapie
Psychodynamická:
Porozumění emocím, vztahům a osobní historii.
KBT:
Změna konkrétních myšlenek a chování.
Role terapeuta
Psychodynamická:
Terapeutický vztah je klíčovým nástrojem změny.
KBT:
Terapeut má aktivní, strukturovanou roli průvodce a „trenéra“.
Časový horizont
Psychodynamická:
Střednědobá až dlouhodobá spolupráce.
KBT:
Spíše krátkodobá nebo časově omezená terapie.
Výhody obou přístupů
Výhody psychodynamické terapie
hlubší porozumění sobě a vlastním emocím
práce s opakujícími se vztahovými vzorci
potenciál dlouhodobější a stabilnější změny
posílení identity a vnitřní soudržnosti
Výhody KBT
jasná struktura a přehledný postup
relativně rychlý efekt u konkrétních symptomů
praktické techniky využitelné v každodenním životě
dobrá srozumitelnost pro klienty preferující konkrétnost
Limity a omezení
Limity psychodynamické terapie
vyšší časová a emoční náročnost
pomalejší nástup změn
menší vhodnost při akutních krizích bez stabilizace
Limity KBT
omezená práce s hlubšími vztahovými a osobnostními tématy
riziko symptomatického zlepšení bez hlubší změny
menší prostor pro exploraci emocí a významů
Okolnosti, kdy daný přístup dává větší smysl
Psychodynamická terapie může být vhodnější, pokud:
potíže trvají dlouhodobě a opakují se
problémy se vracejí ve vztazích
člověk hledá hlubší porozumění sobě
téma souvisí s identitou, emocemi nebo vnitřním konfliktem
KBT může být vhodnější, pokud:
dominuje konkrétní symptom (např. úzkost, fobie)
je potřeba rychlá stabilizace
klient preferuje strukturovaný a praktický přístup
cílem je nácvik zvládacích strategií
Lze přístupy kombinovat?
V praxi se prvky psychoterapeutických směrů často kombinují. Mnoho terapeutů využívá strukturované techniky KBT v rámci širšího psychodynamického porozumění nebo naopak doplňuje KBT o hlubší práci s emocemi a vztahem.
Shrnutí
Psychodynamická a kognitivně-behaviorální terapie představují dva legitimní a účinné přístupy k psychoterapii. Jejich účinnost je doložena četnými výzkumy efektivity psychoterapie. Neexistuje univerzálně „lepší“ metoda – klíčové je, aby zvolený přístup odpovídal povaze obtíží, osobnosti klienta a jeho terapeutickým cílům.
Zdroje
Prochaska, J.O., & Norcross, J. C. (2024). Psychoterapeutické systémy: Základní přehled přístupů. Portál.



Komentáře