Závist a thanatická sebekontrola: Proč někdy ničíme to, co je pro nás dobré

PhDr. Petr Cagaš

V každém z nás žijí dvě síly: Jedna podporuje náš růst, druhá nás chce chránit. Když se však ochrana promění v chlad a kontrolu, začneme se bát i vlastního štěstí. Tento text inspirovaný myšlenkami Melanie Kleinové přibližuje, jak se Éros a Thánatos projevují v běžných vztazích i v našem nitru – a co znamená přijmout obě tyto síly bez extrémů a destrukce.

Obrázek 1  ̶  V každém z nás se setkávají dvě síly – jedna nás otevírá životu, druhá nás chrání před bolestí. Teprve jejich smíření dává vzniknout vnitřní moudrosti. Zdroj: ChatGPT (2025).

Melanie Kleinová (1882–1960) byla jednou z nejvýznamnějších psychoanalytiček 20. století. Ačkoliv postrádala formální lékařské vzdělání, prosadila se pro svou intelektuální odvahu. Zkoumala hlubiny lidské duše tam, kde se rodí vztah k sobě i k druhým – ve střetu lásky a závisti, tvořivosti a destrukce (Kleinová, 2005).

Ukázala, že i když v člověku přirozeně působí síla růstu a spojení (Éros), paralelně v něm existuje i síla opačná – Thánatos, tedy pud ke zničení, ke stažení, k návratu do bezpečí nebytí („princip nirvány“). Tyto dvě energie nejsou jen abstraktní poeticko-filozofické pojmy, ale každodenní zkušenost, kterou prožíváme na úrovni emocí a vztahů.

Když se bojíme dobra

Stává se, že člověk prožívá období, kdy se mu daří, cítí se naplněný, milovaný, spokojený – a přesto se v něm začne objevovat neklid. Přichází vnitřní hlas: „Je to až příliš dobré, určitě to nevydrží.“ Tento tichý strach může vést k paradoxnímu chování – místo aby si člověk své štěstí chránil, začne ho podvědomě narušovat. Znejistí, uzavře se, více pochybuje o sobě i o druhých. Někdy se dokonce vědomě či nevědomě vzdá vztahu, který jej naplňuje, protože předem očekává bolestivou ztrátu.

Melanie Kleinová tento jev popsala jako závist vůči dobrému objektu. Je to hlubinný pocit, že na dobro vlastně nemáme nárok, že je příliš cenné nebo křehké, než abychom si ho mohli skutečně ponechat. A tak se v člověku aktivuje thánatos – destruktivní síla, která má ovšem ve skutečnosti chránit před budoucí bolestí.

Nadměrná sebekontrola jako jemnější forma destrukce

Někdy tato tendence nepůsobí navenek příliš dramaticky. Projevuje se docela elegantně – v podobě přehnané sebekontroly. Na první pohled jde o obdivuhodnou a společensky ceněnou vlastnost: Schopnost udržet pořádek, disciplínu, výkon, zodpovědnost. Avšak psychologicky může být tento typ sebekontroly projevem skrytého strachu z emocí, z přiblížení se, z živosti a spontaneity.

Především člověk, který kdysi zažil chaos, závažnou vztahovou ztrátu či ponížení, může začít věřit, že jedině kontrola přináší bezpečí. Vnitřní živost, tělesnost či citová intenzita se pak jeví jako ohrožení. A tak vzniká až zbožštění řádu, výkonu a sebekázně — kult „dokonale zvládnutého života“, který je sice bezpečný, ale i tichý a poněkud chladný.

Z pohledu hlubší dynamiky je tato forma kontroly thanatickou obranou: Místo aby člověk riskoval živost, raději ji spoutá sebekontrolou, potlačí. Není to otevřená destrukce, ale spíše mrazivá varianta přežití. Funkční, ale poněkud mechanická.

Éros a Thánatos v psychologii emocí

Z hlediska evoluce mají lidské emoce  ̶  jakožto projev složitých motivačních systémů   ̶   dvě základní funkce (Carver & White, 1994; Gray & McNaughton, 2000):

• přibližování (approach) – aktivace směrem k cíli, kontaktu, spojení,

  
  

• vyhýbání (avoidance) – ústup, obrana, ochrana před zraněním.

Freudův pojem Éros a Thánatos tak odpovídá dvěma základním neurálním systémům:

• Systému odměny

  
  

• a systému trestu/hrozby.

Radost, zvídavost a láska patří k Érotu – pomáhají nám přibližovat se a tvořit.

Úzkost, stud, vina a strach patří k Thánatu – pomáhají nám vyhýbat se možnému zranění a chránit sebe sama.

Zajímavé je, že stejný princip nacházíme i v moderní psychologii osobnosti:

• lidé s vyšším neuroticismem mají silnější reaktivitu systému hrozby, tedy citlivější „vnitřní radar“ pro nebezpečí – to odpovídá spíše Thánatu;

  
  

• naproti tomu extraverze a otevřenost ke zkušenosti souvisejí s přibližovacím systémem – tedy s Érotem, s vitalitou, tvořivostí a vztahem ke světu.

Introverze a neuroticismus tak mohou být funkčně spřízněné s ochranou, s opatrností a sebekontrolou; extraverze a otevřenost s růstem, explorací a přijetím rizika. Obojí má smysl: Jedno chrání, druhé rozvíjí.

Thánatos je v tomto pojetí mnohem snáze slučitelný s evoluční psychologií, neboť slouží sebezáchově. Psychická zralost spočívá v jejich integraci – ve schopnosti být otevřený, ale zároveň nastavovat hranice.

Smíření protikladů

Melanie Kleinová popsala, že skutečné uzdravení nastává v tzv. depresivní pozici – v okamžiku, kdy se láska a nenávist, Éros a Thánatos, mohou setkat a člověk unese, že dobrý i zlý objekt jsou jeden a týž. Jinými slovy: Když dokážeme milovat a zároveň připustit, že to, co milujeme, není dokonalé – a že ani my dokonalí a/nebo plně dobří nejsme.

Na této úrovni se i sebekontrola proměňuje: Už není zbraní proti životu, ale jemnou hranicí, která umožňuje, aby se v nás mohly střetávat protiklady, aniž by se zničily. Zralý člověk dokáže být zranitelný, aniž by se zhroutil; silný, aniž by byl chladný; citlivý, aniž by ztratil soudržnost.

Úvaha o klinicky závažné nevyváženosti Érotu a Thánatu: Když se jedna síla utrhne

Z klinického pohledu lze řadu duševních poruch obrazně chápat jako nevyváženost mezi Érotem a Thánatem – tedy mezi životní expanzí a ochranou před zraněním.

Tam, kde převládá Éros bez dostatečné seberegulace, vzniká mánie, hypománie či „tlustokožné“ formy narcistické poruchy osobnosti – psychika se přehřívá životní energií, impulzivitou, grandiozitou či euforií, ale chybí jí hloubka a přiměřené hranice.

Naopak tam, kde převažuje Thánatos, nastupují obrazy deprese, mentální anorexie, obsedantně-kompulzivní poruchy nebo schizoidní (tj. extrémní introvertní), také vysoce úzkostné a vyhýbavé osobnostní rysy – energie se stáčí dovnitř, život je přehnaně kontrolován, láska zaměněna za jistotu.

Hraniční porucha osobnosti (BPD) bývá zvláštní směsicí obou pólů: Výbuchy Érotu střídají pády do thanatické prázdnoty.

Jak se vrátit k tvořivému principu

Cesta z přehnané thanatické kontroly nevede k anarchii, ale k jemnosti – k odvaze být v kontaktu s tím, co je živé, i když to není dokonale bezpečné.

Když si dovolíme připustit, že někdy potřebujeme druhé, že můžeme být nejistí nebo unavení, stáváme se tak paradoxně svobodnějšími.

Éros a Thánatos pak už nejsou nepřátelé, ale dvě síly, které se vzájemně vyvažují.

Závěrem

Melanie Kleinová nám připomíná, že v každém z nás žije dvojí motivační energie – jedna tvoří a druhá chrání.

Pokud se snažíme tu druhou umlčet, ztratíme hloubku; pokud ji necháme vládnout, ztratíme živost.Teprve když dokážeme připustit, že obě patří k nám, můžeme skutečně žít – tvořit, milovat a zároveň vydržet napětí a vnitřní konflikty, které k životu neoddělitelně patří.

Co si z článku odnést

• Éros a Thánatos nejsou protiklady dobra a zla, ale dvě základní síly lidské psychiky: Jedna směřuje k životní expanzi, druhá k ochraně a klidu.

  
  

• Závist vůči dobrému objektu znamená, že se bojíme přijmout něco krásného, protože se podvědomě hrozíme jeho ztráty.

  
  

• Přehnaná sebekontrola je často maskou tohoto strachu – vypadá jako síla, ale bývá to strach ze živosti a spontaneity (a tedy z opakování dřívějšího zranění, kdy jsme nebyli v naší spontaneitě přijati).

  
  

• Negativní emoce nejsou „špatné“: Jsou výrazem thanatické energie, která nás chrání před zraněním.

  
  

• Pozitivní emoce vycházejí z Érotu – umožňují růst, přibližování, tvořivost a vztahovost.

  
  

• Zralost spočívá ve schopnosti unést oba póly – být otevřený a zároveň chráněný, citlivý i pevný.

  
  

• Když dovolíme, aby se v nás obě síly setkaly, vzniká tvořivý klid: Život, který už není útěkem ani přehnanou kontrolou, ale skutečnou přítomností.

Otázky k zamyšlení

• Kdy jsem naposledy zpochybnil/a nebo narušil/a něco dobrého ve svém životě – a čeho jsem se tím možná snažil/a uchránit?

  
  

• V jakých situacích se u mě projevuje přehnaná kontrola – a co by se stalo, kdybych si dovolil/a o trochu více živosti nebo blízkosti?

  
  

• Které části mého života dnes představují Éros – a které Thánatos? A mohu mezi nimi hledat dialog místo boje?

Další doporučené čtení na blogu Perspektivy psyché

• Více k depresivní pozici a přijetí vlastní zranitelnosti dle Melanie Kleinové

  
  

• K integraci Já (Self) a cestě k uzdravení: Přístup Heinze Kohuta

  
  

• Paralely s Érotem a Thánatem: Expanzivní a konstriktivní tendence v emočně-motivačním systému dle alternativního přístupu

Použité zdroje

Carver, C. S., & White, T. L. (1994). Behavioral inhibition, behavioral activation, and affective responses to impending reward and punishment: The BIS/BAS Scales. Journal of Personality and Social Psychology, 67(2), 319–333. https://doi.org/10.1037/0022-3514.67.2.319

Gray, J. A., & McNaughton, N. (2000). The neuropsychology of anxiety: An enquiry into the functions of the septo-hippocampal system. Oxford University Press.

Kleinová, M. (2005). Závist a vděčnost. Triton.