Riziko osobností se zdůrazněnými rysy temné triády: Varování pro zaměstnavatele i voliče

Temná triáda osobnosti (Paulhus & Williams, 2002), která zahrnuje subklinický narcismus, machiavellismus a psychopatii, představuje pro jednotlivce, firmy i společnost potenciální riziko, a to zejména když se takto disponovaní jedinci dostanou do vedoucích pozic.

Pojďme se podívat na stručné definice těchto rysů:

Narcismus: Silná potřeba obdivu; zvýšený pocit vlastní důležitosti a nedostatek empatie vůči ostatním. Lidé s tímto rysem mají tendenci idealizovat sebe sama; vyžadují od ostatních neustálé projevy uznání. Vykazují sklon k přílišnému zatěžování lidí. Nárokují si zvláště šlechetné a velkorysé zacházení, aniž by opláceli „stejnou mincí“.

Machiavellismus: Tendence k manipulaci, cynismus a využívání ostatních pro vlastní prospěch. Osoby s tímto rysem se zaměřují na kalkulované dosažení svých cílů bez ohledu na morální/etické normy.

Psychopatické rysy: Nízká úroveň empatie; impulzivní chování; neschopnost vytvářet trvanlivější, hlubší mezilidské vztahy; absence vnitřních zábran. Psychopatické rysy se projevují v agresivním nebo riskantním chování a často vedou ke zneužívání ostatních, které vychází z bezostyšného uplatňování mocenské převahy.

Osoby s těmito rysy bývají často vnímány jako ambiciózní, charismatické a úspěšné. Skrývají však hlubší problémy, které ohrožují stabilitu firem a institucí, a zatěžují podřízené a kolegy nadměrným stresem. Tyto osobnosti totiž často za fasádou oslnivého úspěchu skrývají příliš zdůrazněné „dravčí“ a zároveň mnohdy nedostatečně integrované osobnostní rysy, které mohou v konečném důsledku poškodit nejen jejich okolí, ale i celou organizaci nebo stát.

Pro vyváženost tohoto článku je však třeba zmínit, že rysy temné triády mají takřka jistě i některé relativní výhody: Lze uvažovat především o benefitech pro samotného „nositele“ těchto rysů ve více konkurenčních prostředích, kde je potřeba akčnost, odvaha a zvýšená připravenost trestat druhé, hájit si vlastní prostor. Z teorie her vyplývá, že pokus o překročení hranic člověka s projevovanými rysy temné triády může být nebezpečný, protože pravděpodobně následně dojde k tvrdé odplatě. Evoluční psychologové uvažují o spojení různých kombinací vlastností temné triády s odlišnými „životními strategiemi“, které mohou být poměrně úspěšné (McDonald et al., 2012).

Níže se ovšem zaměříme na převažující důraz v interpretaci rysů temné triády, totiž na rizikovost takto vyhraněných osobností na zodpovědných postech. Vysvětlíme také, proč je ve firemním prostředí vhodné již preventivně  ̶  například s využitím psychologického testování jako nástroje vyloučení některých kandidátů na pracovní pozici  ̶   limitovat vliv lidí s výraznými dispozicemi temné triády.

Obrázek 1 - Temná triáda. Zdroj: ChatGPT

Šarm jako nástroj chaosu: Příklad amatérského diplomata Witkoffa

Příkladem takové osobnosti může být novopečený diplomat Steve Witkoff, blízký známý současného amerického prezidenta Donalda Trumpa. Schopnost získat si Trumpovu přízeň a až nekritická touha po vnějším uznání mu umožnila dosáhnout významného postavení, kdy na čas vytlačil z důležitých jednání mnohem zkušenější diplomaty. Ti se patrně více spoléhali na standardní, méně kontroverzní postupy a důkladnou přípravu před náročnými mezinárodními rozhovory. Witkoff se však příliš neobtěžoval s přípravou, což ho při setkání s expanzivně nastavenými a precizně přichystanými Rusy činilo až směšnou figurkou. Jeho chování ukazuje na pravděpodobnou přítomnost rysů temné triády, kdy je schopnost zapůsobit a získat vnější potvrzení vlastní důležitosti často podstatnější než skutečná kompetence. Tato tendence byla u lidí se zdůrazněnou temnou triádou ve výzkumu potvrzena – lidé s těmito rysy jsou vnímáni jako silní a charismatičtí, ale jejich skutečná funkčnost je nižší, než se může zdát (O’Boyle et al., 2012). Witkoffova dojemná vyjádření o tom, jak se ruský prezident po pokusu amerického občana o atentát na Donalda Trumpa v době americké volební kampaně modlil za Trumpovo zdraví, bylo patrně nejen výsledkem naivity a nedostatečného reflektování vlastní ignorance, ale především intenzivní idealizace mocnějších mužů (tj. Trumpa s Putinem), která přebíjela dostupné informace o jejich stínech. Věta o tom, že Putin nemůže být špatný člověk, neboť je přece chytrý, je patrně dostatečně vypovídajícím střípkem informací o duševní hloubce tohoto sebevědomého Trumpem preferovaného „supervyjednavače“, který se akčně pokoušel hasit také konflikty na Blízkém Východě.

Projevy Steva Witkoffa ukazují na hubris, tedy nadměrnou sebedůvěru a neopodstatněnou víru ve vlastní nezranitelnost, jež ho vede k přesvědčení, že může manipulovat s realitou kolem sebe a že je povznesen nad rámec běžné zodpovědnosti. Tyto tendence nejsou vzácné u vůdčích jedinců se zdůrazněnou narcistickou složkou temné triády (Sadler-Smith et al., 2017).

Podobnosti s Donaldem Trumpem: Síla a moc jako nejvyšší modly primitivní morálky

Podobně bývá vnímán americký prezident Donald Trump, u kterého byly výraznější rysy temné triády vícekrát konstatovány (Geher, 2016; Prusik, 2025). Trumpovo chování lze popsat silným zaměřením na externí validaci  ̶  tedy na potvrzování vlastní hodnoty a schopností jinými lidmi  ̶  a na potřebu udržovat si image silného, rozhodného lídra. Stejně jako Witkoff se nechává okouzlit mocnými despotickými osobnostmi jako je ruský prezident Putin nebo severokorejský diktátor Kim Čong-un, a to nejspíše z důvodu, že tyto osobnosti do značné míry reprezentují jeho vlastní nevědomý ideál, kým by chtěl být. V jeho vnitřním světě tak dochází k absolutizaci významu síly a moci, která v jeho očích získává až morální hodnotu. Toto nastavení je patrně projevem přetrvávajícího vlivu raného vývojového stádia osobnosti, kdy jedinec ještě nediferencoval sílu od morálky („co je silné, je i dobré…slabost a nemohoucnost je špatná, a nesmím ji ukázat“).

Subjektivita a popření: Jak nekritická sebedůvěra ovlivňuje rozhodování

V obou případech pozorujeme nekritičnost vůči vlastním omezeným analytickým schopnostem a výrazné zjednodušování, zkreslování a subjektivitu v posuzování komplexních otázek, jako jsou mezinárodní vztahy. Tato subjektivita vyplývá z častějšího využívání obranného mechanismu popření. Nízká míra mentální komplexnosti vede k rozhodnému jednání, které může být pro mnohé voliče nebo následovníky sympatické, avšak v dlouhodobějším časovém horizontu obvykle dosahuje pouze skrovných výsledků. Tato dynamika je problematická nejen v politice, ale i ve firmách, kde mohou tito lídři zpočátku působit velmi efektně, ale jejich vedení je často neudržitelné v dlouhodobém horizontu (O’Boyle et al., 2012).

Ambice poháněné vnější validací

Tito jedinci se často profilují jako zvýšeně ambiciózní, protože jejich motivace pochází z touhy po uznání od druhých, nikoli z vnitřní motivace či potřeby osobního růstu. Paradoxně tak mohou být, pokud zároveň disponují energickým temperamentem, motivovanější, a v důsledku úspěšnější v dosahování materiálních a pragmatických cílů než lidé s integrovanější morálkou a stabilnějším hodnotovým systémem. Zmíněné vývojově pokročilejší charakterové vlastnosti jsou z pohledu lidí se zdůrazněnou temnou triádou především překážkou a brzdou úspěchu, byť jejich vlastní úspěch spočívá především v častých chaotických „hotfixech“ a v prezentaci bombastických úspěchů, což může přitom být v příkrém rozporu s realitou jejich působení na vedoucí pozici.

Problematická nestabilita: Hraniční úroveň osobnosti v leadershipu

V případě, že disponují temnější osobnosti dostatečnými sociálními kompetencemi a vitalitou, mohou působit jako přirození lídři. Přispívá k tomu jejich akčnost a následovníky vnímaná rozhodnost a jistota, které nejsou zpomalovány analytickým zvažováním alternativ a morálním hlediskem. Atraktivita v očích následovníků a schopnost mobilizovat druhé mohou halasně zakrývat skutečnou funkčnost jejich osobnosti. Míra adaptace a přizpůsobení osobnosti bývá zkoumána například dle škály funkčních schopností osobnosti LPFS-SR (Riegel et al., 2020). Tzv. střední, tedy hraniční stupeň osobnostní organizace vykazuje častěji výkyvy nálad a emoční nestabilitu (Goldman, 2006), která je však mnohdy maskována machistickou prezentací síly a sebedůvěry. V některých prostředích, zejména v těch, která jsou náročná a drsná, může být přitom hraniční úroveň osobnostní integrace paradoxně docela adaptivní. Taková méně integrovaná, a tedy třeba navenek „děsivější“ osobnost, hrozící uplatněním agrese, může dosáhnout úspěchu ve vysoce konkurenčním a stresujícím prostředí, kde je kladen větší důraz na odolávání interpersonálním hrozbám a na rychlé rozhodování.

Toxické vedení ve firmách

Firmy, které najímají „prvoplánovitě akční“ lídry, mohou čelit riziku, že jejich zaměstnanci budou pod velkým tlakem, přehlíženi nebo dokonce zneužíváni. Takový manažer tak nedokáže spolehlivě vykonávat svou roli: Vytvořit pracovníkům dobré podmínky pro dlouhodobě udržitelný pracovní výkon. Zatímco tito lídři mohou působit nejprve zdánlivě velmi efektivně, jejich schopnost integrovat systematický úsudek a dlouhodobé strategické myšlení bývá často oslabena impulzivním chováním a potřebou rychlé validace. Tato dynamika může vést k povrchním rozhodnutím, která mívají katastrofální dopady na dlouhodobý úspěch organizací (O’Boyle et al., 2012).

Prevence toxických lídrů: Psychologická diagnostika jako nástroj

Psychologická diagnostika, zaměřená na hodnocení rysů temné triády, může poskytnout cenné informace pro firmy při výběru vedoucích pracovníků. Testování osobnostních rysů pomocí nástrojů, jako jsou pětifaktorové osobnostní dotazníky NEO-PI-R/NEO-PI-3 (Hřebíčková, 2004; Hřebíčková & Jelínek, 2016) nebo PSSI (Kuhl & Kazén, 2002) v kombinaci se specializovanými dotazníky na temnou triádu jako je TOP – Temná triáda osobnosti v pracovním prostředí (Schwarzinger & Schuler, 2021), může odhalit predispozice k těmto nežádoucím rysům a pomoci tak firmám chránit své pracovníky před potenciálně toxickými šéfy (Goldman, 2006). V Testu profesních předpokladů od naší firmy Verita Diagnostics s.r.o. s ohledem na přítomnost „temných rysů“ sledujeme, zda není příliš jednostranně zdůrazněna potřeba rychlého úspěchu na úkor jiných vlastností, k čemuž využíváme specializovanou osobnostní škálu (Verita Diagnostics s.r.o., 2016). Vhodné je zadávat také metody zaměřené na posuzování míry sebestylizačních tendencí, jako je PT Test pozitivního zaměření, který sofistikované validizační škály využívá (Caprara et al., 2021), a dokáže tak potenciálně identifikovat nepravdivě se popisující jedince – „kreativnější postoj“ k pravdivému sebepopisu lze totiž u lidí se zdůrazněnými rysy temné triády důvodně očekávat.

Doporučení pro firmy i občany/voliče: Zvyšování vnímavosti vůči temné triádě

Konstruktivnější uplatnění rysů temné triády by mělo být zaměřeno na prostředí, kde je možno tyto charakteristiky vhodně usměrňovat a nepodceňovat přitom supervizi k předcházení reputačních škod pro firmu: Například v podmínkách vyžadujících sebeprezentaci a pohotová rozhodnutí, jako je třeba obchodní prostředí. Zároveň je důležité, aby organizace podporovaly kulturu, která zohledňuje nejen hodnocení výkonu a případnou podporu soutěživosti, ale i přiměřené psychologické poradenství a osobní rozvoj. Zaměstnávání lidí se zdůrazněnou temnou triádou vyžaduje pečlivé nastavení hranic a pochopení, že individuální úspěch zástupce této skupiny osobností nemusí vždy znamenat celkový úspěch organizace (Nai et al., 2025).

Na základě dostupných výzkumů o dopadech vlastností temné triády (Mathieu & Babiak, 2016; Volmer et al., 2016)  lze doporučit, aby organizace s určitou velikostí (např. počet zaměstnanců či roční obrat) zvážily zavedení povinného psychologického testování přítomnosti těchto rysů a dalších rizikových vlastností osobnosti u manažerů. Takový krok by přispěl k ochraně psychického zdraví zaměstnanců a celkové stability organizace, a vzhledem k jeho protektivnímu účinku je prozíravé jej zavést i legislativně.

Zdroje:

Caprara, G. V., Alessandri, G., & Steca, P. (2021). PT - Test pozitivního zaměření. Hogrefe-Testcentrum.

Geher, G. (2016). Donald Trump as high in the Dark Triad. Psychology Today.

Goldman, A. (2006). High toxicity leadership: Borderline personality disorder and the dysfunctional organization. Journal of Managerial Psychology, 21(8), 733–746.

Hřebíčková, M. (2004). NEO-PI-R NEO osobnostní inventář (podle NEO-PI-R P. T. Costy a R. R. McCraee). Testcentrum.

 Hřebíčková, M., & Jelínek, M. (2016). NEO-PI-3 NEO osobnostní inventář-3 (podle NEO-PI-3 P. T. Costy a R. R. McCraee). Testcentrum.

 Kuhl, J., & Kazén, M. (2002). PSSI - Inventář stylů osobnosti a poruch osobnosti. Testcentrum.

 Mathieu, C., & Babiak, P. (2016). Corporate psychopathy and abusive supervision: Their influence on employees’ job satisfaction and turnover intentions. Personality and Individual Differences, 91, 102–106.

McDonald, M. M., Donnellan, M. B., & Navarrete, C. D. (2012). A life history approach to understanding the Dark Triad. Personality and Individual Differences, 52(5), 601–605. https://doi.org/10.1016/j.paid.2011.12.003

Nai, A., Ferreira da Silva, F., Aaldering, L., Gattermann, K., & Garzia, D. (2025). Ripping the public apart? Politicians’ dark personality and affective polarization. European Journal of Political Research, 64(1), 87–108. (Advance online publication, February 2025).

 O’Boyle, E. H., Forsyth, D. R., Banks, G. C., & McDaniel, M. A. (2012). A meta-analysis of the Dark Triad and work behavior: A social exchange perspective. Journal of Applied Psychology, 97(3), 557–579.

 Paulhus, D. L., & Williams, K. M. (2002). The Dark Triad of personality: Narcissism, machiavellianism, and psychopathy. Journal of Research in Personality, 36(6), 556–563. https://doi.org/10.1016/S0092-6566(02)00505-6

 Prusik, M. (2025). Dark tetrad traits in politicians and voter behavior: Joe Biden and Donald Trump in the 2020 presidential election. Journal of Research in Personality, 115, 104568. https://doi.org/10.1016/j.jrp.2024.104568

Riegel, K. D., Kalina, K., & Pěč, O. (2020). Poruchy osobnosti v 21. století: Diagnostika v teorii a praxi (Vydání první). Portál.

Sadler-Smith, E., Akstinaite, V., Robinson, G., & Wray, T. (2017). Hubristic leadership: A review. Leadership, 13(5), 525–548. https://doi.org/10.1177/1742715016680666

Schwarzinger, D., & Schuler, H. (2021). TOP - Temná triáda osobnosti v pracovním prostředí. Hogrefe- Testcentrum.

Verita Diagnostics s.r.o. (2016). Test profesních předpokladů: Psychometrický manuál. Verita Diagnostics s.r.o.

Volmer, J., Koch, I. K., & Göritz, A. S. (2016). The bright and dark sides of leaders’ Dark Triad traits: Effects on subordinates’ career success and well-being. Personality and Individual Differences, 101, 413–418.