Ezoterická „vibrační stupnice“ od Davida R. Hawkinse: Inspirace i úskalí

PhDr. Petr Cagaš

Podle rozšířeného ezoterického pohledu má naše mysl své energetické vibrace – od tíhy studu a strachu až po lehkost radosti a osvícení. Tato fascinující mapa vědomí láká k objevování, ale může se snadno stát pastí, pokud ji budeme chápat příliš doslovně.

Obrázek 1. Vibrační stupnice od „nejnižších“ mentálních stavů po „nejvyšší“. Zdroj: ChatGPT, 2025.

Mapa vědomí od psychiatra a ezotericky zaměřeného myslitele Davida R. Hawkinse, často označovaná jako vibrační stupnice, se stala populárním nástrojem v oblasti laické spirituality i osobního rozvoje. Rozděluje lidské prožívání do hierarchické škály, kde nižší úrovně reprezentují emoční stavy jako je stud, vina či hněv, zatímco vyšší jsou spojeny s láskou, radostí či osvícením. Číselné hodnoty, které Hawkins těmto stavům přidělil, působí vědecky, ale ve skutečnosti nemají spolehlivý empirický základ (vycházejí totiž z kineziologických postupů). Přesto může tato koncepce inspirovat k hlubšímu zamyšlení nad tím, jak emoce a způsoby prožívání ovlivňují naši psychiku.

Kniha „Moc versus síla“ a duchovní kontext

David R. Hawkins (3.6.1927 – 19.9.2012) svou teorii představil zejména v knize Power vs. Force (česky „Moc versus síla“, vyšlo v roce 2009 v nakladatelství Pragma). Hawkins byl americký psychiatr a duchovní učitel, který propojoval prvky psychologie, křesťanské mystiky a východní spirituality. Jeho model se řadí do oblasti New Age ezoteriky – tedy duchovního směru, jenž kombinuje různorodé tradice, často se silným důrazem na energetické pojetí reality a osobní transformaci.

Výhody a inspirativní momenty

Stupnice srozumitelně ukazuje, že lidské prožívání se pohybuje mezi stavy kontrakce a expanze.  Se značným zjednodušením lze říci toto:

• V negativních emocích se pole vědomí zužuje, člověk má tendenci k rigidním obranám a jeho kapacita pro tvořivé řešení situací se snižuje.

  
  

• V pozitivních stavech mysli se vědomí naopak rozšiřuje, roste schopnost regulace, mentalizace a empatie.

V tomto ohledu je Hawkinsův model blízký psychologickým teoriím vývojových stupňů ega nebo úvahám o zralosti obranných mechanismů. Odborněji o těchto vývojových aspektech osobnosti pojednávám ve společném článku s PhDr. Lenkou Bastlovou na tomto blogu. S Hawkinsem lze určitě souhlasit v tom, že častější radost, štěstí, naděje, přijetí sebe sama a další kladné pocity jsou indikátory duševního zdraví.

Slabiny modelu

Problémem je, že stupnice sugeruje lineární hierarchii – jako by „nižší“ emoce byly méněcenné. V realitě však mají všechny emoce a stavy svou funkci.

• Stud pomáhá regulovat vztah k druhým,

  
  

• hněv chrání hranice,

  
  

• vina umožňuje korekci chování.

Redukovat je na „nízké vibrace“ může vést k jejich popírání a k fenoménu spirituálního bypassingu (Welwood, 2000), kdy se člověk snaží vyhnout těžkým emocím tím, že je označí za „nízké“ a nehodné prožívání, aby se tak mohl soustředit na duchovní růst místo řešení vnitřních konfliktů. Tato cesta je však problematická, zvláště pokud jsou neřešené konflikty silné a emočně naléhavé.

Narcismus ve spiritualitě

Další riziko spočívá v narcistickém užívání stupnice. Pokud ji člověk chápe jako „žebříček hodnoty“, snadno se začne vnímat jako někdo, kdo je „výš“ než ostatní. Spiritualita se pak místo cesty ke spojení s hloubkou a úžasem promění v prostředek k vyvyšování se. Takové uchopení ale odvrací od skutečné transformace, protože posiluje grandiózní self a oslabuje možnost léčivého kontaktu s vlastní zranitelností.

Paralely k psychodynamické psychologii

Z psychodynamického hlediska lze Hawkinsovu mapu chápat jako metaforu pro organizaci osobnosti a obranné mechanismy. Nižší stupně odpovídají spíše primitivním obranám (popření, projekce, agování), zatímco vyšší úrovně se blíží zralejším obranám (humor, sublimace, schopnost snášet ambivalenci). Skutečná psychická zralost však nespočívá v permanentním pobytu mysli ve „vyšší vibraci“, nýbrž v pružnosti – tedy v schopnosti přecházet mezi stavy, unést bolestné emoce a integrovat je do širší zkušenosti.

Když je kontrakce zdravější než expanze

Hawkinsův model by mohl svádět k přesvědčení, že expanze vědomí je vždy lepší než kontrakce. Psychologická zkušenost ale ukazuje opak – někdy je stažení a obrana tím, co člověka ochrání – a adekvátnost a prospěšnost prožitku a motivace není možné posuzovat bez znalosti kontextu. Jinak by mánie byla zdravějším stavem než emočně neutrálnější a energicky méně vitální běžný stav mysli – což klinicky neplatí.

Příklad: Klientka po náročném rozchodu s partnerem, který ji opakovaně ponižoval, se rozhodla zcela přerušit kontakt. Její reakce byla kontraktivní – odmítla další komunikaci, stáhla se do sebe a na čas omezila i společenské kontakty. Z hlediska Hawkinsovy mapy by to mohlo působit jako „nízká vibrace“ (odmítnutí, strach, smutek). Ve skutečnosti ovšem právě toto stažení bylo ochranným manévrem, který jí umožnil zpracovat trauma a neupadnout znovu do toxického vztahu.

Kdyby místo toho reagovala expanzí – například snahou o okamžité odpuštění, otevřenost a „pozitivní vibrace“ – pravděpodobně by znovu zabředla do destruktivního kontaktu, který by ji ještě více zraňoval. Expanzivní obrana by jí zabránila vnímat vlastní zlost a emoční bolest, a tím i ztratit ochranný signál, že vztah pro ni nebyl dostatečně bezpečný a respektující.

Alternativní pohled: Kruh emocí a integrace

Místo lineárního „žebříku“ lze znázornit emoční stavy v kruhu, v jehož středu leží integrace emocí (viz obrázek č. 2 níže). Každá z emocí má svou funkci –

• hněv chrání,

  
  

• smutek očišťuje,

  
  

• stud koriguje jednání ve společenském styku,

  
  

• radost spojuje.

V centru kruhu stojí integrace – schopnost unést celou škálu pocitů a neztratit přitom stabilitu. Skutečná vitalita a zralost není v trvalém pobytu v povznesených stavech, ale v pružnosti, se kterou dokážeme přijímat signály různých prožitků. Známý psycholog osobnosti Julius Kuhl (2000) hovoří v tomto kontextu o emoční flexibilitě, která je podstatnou podmínkou mentální flexibility, a je důležitá také pro dostatečně pružné a vyvážené jednání s druhými lidmi, abychom se tak vyhnuli příliš strnulému, jednostrannému komunikačnímu stylu.

Obrázek 2: Zjednodušený nový model emočních tónů vědomí, který klade větší důraz na integraci pocitů než na jejich „hierarchii“. Zdroj: ChatGPT, 2025.

Praktický tip pro čtenáře

Zkuste si všimnout, zda vaše kontrakce (stažení, odmítnutí, negativismus) slouží k ochraně zdravých hranic, nebo zda už přerůstá v rigidní blok, který vás izoluje od možností růstu. Pomoci si můžete jednoduchou otázkou: Cítím se po tomto stažení spíše v bezpečí, nebo spíše v prázdnotě? Odpověď často ukáže, zda kontrakce plní svou funkci, nebo se stává překážkou.

Otázky k zamyšlení pro čtenáře

1. Jaké emoce ze „spodní části stupnice“ nejčastěji u sebe odmítám– a co by mohly přinést, kdybych je dokázal/a přijmout?

   
   

2. V jakých situacích mi kontrakce pomohla ochránit se před duševním zraněním?

   
   

3. Kdy naopak moje expanzivní reakce (otevřenost, odpuštění, hledání smíru) vedla k tomu, že jsem přehlédl/a varovné signály?

   
   

4. Vnímám spiritualitu jako cestu k hlubšímu spojení se sebou a druhými, nebo spíše jako způsob, jak se „cítit výš“ než ostatní?

Použité zdroje

Hawkins, D. R. (2009). Moc versus síla: Skrytí činitelé určující lidské chování. Pragma.

Kuhl, J. (2000). A theory of self-development: Affective fixation and the STAR model of personality disorders and related styles. In J. Heckhausen (Ed.), Motivation and self-regulation across the life span (Vol. 131, pp. 187–211). Elsevier. https://doi.org/10.1016/S0166-4115(00)80012-6

Welwood, John (2000). Between heaven and earth: Principles of inner work. Toward a psychology of awakening: Buddhism, psychotherapy, and the path of personal and spiritual transformation. Shambhala Publications.