Podstatné vlastnosti osobnosti, identifikované pouhou intuicí a pozorováním psychology z dřívějších generací, potvrzené dalším výzkumem

Učebnice a přehledy psychologie osobnosti často jmenují klasické psychologické teorie. Nikoliv vždy však bývá zdůrazňováno, že tyto klasické teorie mohou mít velmi moderní propracování. Můžeme tak říci, že někteří klasičtí autoři měli vynikající intuici a/nebo pozorovací a sumarizující schopnosti, a dokázali „vypíchnout“ podstatné osobnostní rozdíly mezi lidmi, které jsou důležité například pro profesní uplatnění a životní spokojenost.  

Známým příkladem je třeba starořecké členění temperamentových typů (flegmatik, melancholik, sangvinik, cholerik), které slavný psycholog a psychometrik Hans J. Eysenck efektivně rozčlenil pomocí dvou dimenzí: introverze-extraverze a emoční stabilita-emoční labilita. Například cholerik je emočně nestabilní extravert; flegmatik zase emočně stabilní introvert. K tomuto tématu podrobněji viz Blatný et al. (2010). 

V tomto příspěvku se chci zabývat laické veřejnosti méně známou Sprangerovou typologií charakteru a Riemannovou typologií dle převažujícího nevědomého strachu. Uvidíme, že tyto teorie mají velmi zřejmé moderní rozpracování.  

Eduard Spranger (1882-1963) byl německý psycholog a filozof, který ve své knize rozlišil 6 základních psychologických typů, které se vyznačují důrazem na některou z životních hodnot. Je zřejmé, že tato teorie až překvapivě sedí s Hollandovou typologií profesních zájmů (Armstrong et al., 2008), známou pod akronymem RIASEC, která je doposud hojně využívána v kariérním a profesním poradenství  ̶  vychází z ní například Dotazník volby povolání a plánování profesní kariéry (Jörin et al., 2003).  

Paralely se Sprangerovými typy osobnosti jsou tyto: Sprangerův teoretický typ s preferencí objevování pravdy je analogií Hollandova badatelského/vědeckého typu (Hollandův kód I); Sprangerův estetický typ s upřednostňováním harmonie a krásy odpovídá Hollandovu uměleckému/tvořivému typu (A); Sprangerův sociálně zaměřený typ se zdůrazněnou hodnotovou orientací na lásku k lidem je analogický k Hollandovu vychovávajícímu a pečujícímu typu (S); Sprangerův politický typ s vůdčí hodnotou v podobě moci zhruba odpovídá Hollandovu vůdčímu a prodávajícímu typu (E). U Sprangerova ekonomického a náboženského typu jsou analogie méně zřejmé, můžeme tvrdit, že ekonomický typ (s hodnotou v podobě užitečnosti) má v sobě prvky Hollandova konvenčního (C) a realistického "řemeslného" typu (R). Nepřekvapí, že analogie není dokonalá, přesto můžeme říci, že Spranger předeslal význam hodnotových a zájmových orientací, které mají podstatný vliv na profesní směřování. Na praktické (a psychologickým dotazníkem měřitelné) úrovni je tato myšlenka propracována v Hollandově teorii. 

 Další zajímavou nadčasovou koncepcí je typologie psychoanalytika Fritze Riemanna (1902-1979), který rozděluje lidi dle psychologických odlišností v tom, jaký mají dominantní typ strachu v mezilidských vztazích (Riemann, 2013). Ještě upozorňuji na následně využívanou terminologii: Připomíná klinické diagnózy, ale chápejme následující výrazy spíše jako popis povahových rysů, které mohou být ještě běžně (jen například mírně zvýšeně) vyjádřené, nemusí se nutně jednat o klinicky závažnou poruchu osobnosti (byť u té by byly popsané rysy zvláště silné).  

Tak se schizoidní lidé obávají blízkosti; depresivní lidé naopak ztráty vztahu. Obsedantní lidé se obávají změn (a mohou mít zvýšenou potřebu moci a kontroly) a hysteričtí lidé definitivnosti (tj. nechtějí být svázaní). Schizoidní lidé jsou proto uzavření a mají tendenci být převážně pozorovateli života; depresivní lidé jsou mírumilovní a ústupní a jejich obtíže mnohdy spočívají v méně pevně nastavených hranicích, neboť nechtějí ztratit blízkost a vztah, preferují možnost ustoupit. Obsedantní lidé bývají kontrolující a méně flexibilní. Hysteričtí lidé se necítí komfortně, když jsou svíráni přílišnými pravidly a povinnostmi, potřebují více svobody a možností a obtížně přijímají přirozené životní limity (například stárnutí).  

Je až s podivem, že je s Riemannem v nezanedbatelné shodě Kuhlova teorie osobnosti (Kuhl & Baumann, 2021), která je podporována statistickou metodou faktorové analýzy. V Kuhlově teorii je kladen větší důraz na kognitivní styl (např. ve smyslu preference analytického myšlení oproti intuitivnímu jednání), ukazuje se ovšem, že hlavní osobnostní typy se dosti kryjí s typy vyčleněnými Riemannem.  

Schizoidé by v Kuhlově teorii představovali osoby se zdůrazněnou funkcí analytického myšlení a s utlumenou pozitivní emotivitou, kteří snadno hloubají a obtížněji přecházejí k činům. Hysteričtí lidé naopak odpovídají jedincům se zdůrazněnou pozitivní emotivitou (jako jsou pocity radosti a nadšení), kteří spontánně jednají, mnohdy na základě okamžitých popudů, a přitom si své kroky méně promýšlejí. Depresivní lidé více v Kuhlově teorii odpovídají osobám se zvýrazněnou negativní emotivitou (jako je úzkost), mají proto mnohdy zvýšenou potřebu vazby s blízkým člověkem, neboť potřebují více podpory a povzbuzení,  a pro zesílenou psychickou funkci vnímání objektů jsou citlivější na signály hrozby, bývají také více sebekritičtí. Obsedantní typ nemá tak zjevnou analogii v Kuhlem popsaných psychických funkcích, byť motiv moci souvisí s poslední ze čtyř hlavních psychických funkcí, totiž s celostním cítěním. I zde tak můžeme shrnout, že Riemannova typologie, vzniklá na základě klinického pozorování, odpovídá v četných bodech modernějšímu pojetí v podobě Kuhlovy PSI teorie a případně také blízké koncepci alternativního modelu poruch osobnosti (Riegel et al., 2020). Osobnostní rysy dle Kuhlovy koncepce můžeme posuzovat dotazníkem PSSI (Kuhl & Kazén, 2002).  

Lze říci, že klasičtí psychologové z dřívějších generací dokázali odhalit mnohé významné psychologické rozdíly mezi lidmi pozorováním a přemýšlením nad proběhlými rozhovory s klienty. Moderní psychometrické a statistické metody následně četné body z jejich koncepcí potvrdily. Klinický přístup založený na hlubokém rozhovoru a statistický přístup vycházející ze zpracování velkého množství dotazníkových odpovědí tak dospěly k podobným závěrům. Rozhodně lze tvrdit, že tak byly objeveny i ověřeny podstatné osobnostní rysy.  

Dobrou zprávou pro klienty se zájmem o sebepoznání je to, že je tyto vlastnosti možné posoudit pomocí vhodných osobnostních inventářů, klient tak může získat konkrétní informaci o svých osobnostních dispozicích. K tomu ještě doplním, že může být dotazníkové sebeposouzení ovlivněno aktuálním stavem (například krizí), proto je vhodné je provést ideálně až po alespoň krátkém rozhovoru s psychologem, díky kterému může psycholog přihlédnout k aktuálnímu stavu a motivaci klienta. 

Použitá literatura 

Armstrong, P. I., Day, S. X., McVay, J. P., & Rounds, J. (2008). Holland’s RIASEC model as an integrative framework for individual differences. Journal of Counseling Psychology, 55(1), 1–18. https://doi.org/10.1037/0022-0167.55.1.1 

Blatný, M., Hřebíčková, M., Plháková, A., Říčan, P., Slezáčková, A., & Stuchlíková, I. (2010). Psychologie osobnosti: Hlavní témata, současné přístupy. Grada Publishing a.s. 

Jörin, S., Stoll, F., Bergmann, C., & Eder, F. (2003). DVP - Dotazník volby povolání a plánování profesní kariéry (podle Self-Directed Search Johna Hollanda). Testcentrum. 

Kuhl, J., & Baumann, N. (2021). Personality systems interactions (PSI theory): Toward a dynamic integration of personality theories. In J. F. Rauthmann (Ed.), The Handbook of Personality Dynamics and Processes (pp. 709–730). Academic Press. https://doi.org/10.1016/B978-0-12-813995-0.00027-3 

Kuhl, J., & Kazén, M. (2002). PSSI - Inventář stylů osobnosti a poruch osobnosti. Testcentrum. 

Riegel, K. D., Kalina, K., & Pěč, O. (2020). Poruchy osobnosti v 21. století: Diagnostika v teorii a praxi (Vydání první). Portál. 

Riemann, F. (2013). Základní formy strachu. Portál.