Komunikační rovnováha: Umění říct, co chci, a to bez ztráty vztahu a důstojnosti

Interpersonální komunikace je jednou z nejdůležitějších složek lidského soužití. Ať už jde o každodenní výměnu názorů, vypjaté krizové jednání nebo partnerské sdílení, pod povrchem jsou patrné tři základní motivy nebo cíle[1], kterým komunikace slouží:

1.     dosažení věcného záměru,

2.     udržení a posílení vztahu,

3.     ochrana vlastní sebehodnoty.

Tyto cíle jsou v různé míře přítomny téměř v každé lidské interakci. Hlubší porozumění těmto cílům a jejich relativní důležitosti nám umožňuje lépe chápat nejen druhé lidi, ale i sami sebe – naši motivaci, specifickou zranitelnost i typické komunikační reakce.

1. Dosažení záměru: Co chci říct a proč; čeho si přeji docílit

Záměrem může být žádost, návrh, předání informace nebo ovlivnění druhého. Komunikace v tomto smyslu funguje jako nástroj k dosažení konkrétního cíle – „řeknu, co potřebuji“. Ve funkční podobě se projevuje jasností, strukturovaností, přehledností toho, co sděluji.

Extrémem tohoto přístupu je instrumentální dominance – komunikace zcela zaměřená na výkon a výsledek, která odhlíží od „lidské“, emoční roviny. Druhý člověk je v tom případě redukován na prostředek, emoce jsou potlačeny a vztahová složka chybí. Tento styl bývá spojen s rysy zvýšené potřeby výkonnosti a kontroly, s pečlivým-nutkavým osobnostním stylem (Kuhl, 2000). Přirozeně zdůrazněn je v situaci, kdy nemáme čas, kdy jsme pod tlakem a valí se na nás urgentní úkoly.

Obrázek 1 - Cíle interpersonální komunikace. Zdroj: ChatGPT

2. Udržení a posílení vztahu: Jsme v kontaktu, chci podpořit naše pouto

Komunikace zároveň probíhá ve vztahu – v citlivém prostoru. Už způsobem oslovení, tónem hlasu můžeme dát najevo, že je druhý pro nás důležitý. Tento cíl bývá obzvláště silný v intimních nebo asymetrických vztazích.

Jeho extrémní forma se projevuje až vztahovou závislostí – komunikující se vyhýbá konfliktu, tlumí své potřeby, jen aby druhého neztratil. Tento styl (pokud je vyjádřen extrémně) často vychází z nejisté citové vazby nebo závislé osobnostní struktury, kdy je vztah základním zdrojem identity. Přílišné zdůraznění této složky však může vztah paradoxně ohrozit, neboť takto vztahově vyhraněný člověk příliš potlačuje svou autenticitu a individuální vklad do vztahu.

3. Ochrana vlastní sebehodnoty: Neztratit tvář

Každá komunikace je i vystoupením na scénu. Vyjadřujeme své postoje, emoce, hodnoty – a zároveň riskujeme kritiku, odmítnutí či nepochopení, neboť se druhému náš pohled nemusí „líbit“. Komunikační strategie proto často slouží k ochraně vlastní integrity, kompetence a důstojnosti, a to někdy i za cenu konfliktu, ze kterého „ideálně“ odejdeme s „hlavou vztyčenou“.

V extrémní podobě se tento cíl projevuje jako přehnaná sebestřednost či obranný styl – důraz na vlastní pravdu, přecitlivělost na kritiku, potřeba mít navrch. Bývá spojován s expanzivním narcismem nebo se sebehodnocením závislým na vnějším uznání. Někdy si takto lidé vylévají zlost a „hladí ego“ při konfrontaci s relativně bezbranným člověkem, se kterým nemusejí udržovat bližší vztah (tj. nemusí investovat do udržení a posílení vztahu a vynadají nějakému člověku ve vnímané roli „snadného cíle“, aby si tak třeba ulevili od pocitu ponížení z jiné situace).

Vývojová perspektiva: Maslow a Erikson

To, který cíl komunikace je v dané situaci dominantní, nelze přisuzovat pouze osobnostním rysům. Pomáhá porozumět i tomu, v jaké fázi vývoje nebo v jaké životní situaci se člověk nachází. V této souvislosti odkážeme na 2 klasiky teorie osobnosti, A. Maslowa a E. Eriksona, které českým čtenářům přehledně představuje například Drapelova publikace (Drapela, 2003).

Podle Maslowovy hierarchické pyramidy potřeb se lidé nejprve snaží uspokojit základní biologické potřeby a potřebu bezpečí. Teprve když jsou tyto potřeby nasyceny, přichází na řadu potřeba lásky a sounáležitosti (odpovídající vztahovému cíli), a následně uznání (zhruba odpovídající ochraně sebehodnoty), posléze i potřeba seberealizace. Například člověk v existenční tísni nebude tolik řešit vztahový tón komunikace nebo jemné nuance projevu vlastní důstojnosti – bude chtít vyřešit situaci, a bude se tak patrně jevit jako poněkud nátlakový.

Doplňující Eriksonova vývojová teorie ukazuje, že různé vývojové fáze kladou důraz na různé psychosociální úkoly – adolescenti si testují identitu a jsou citliví na sebehodnotu; mladí dospělí usilují o vztahovou blízkost a proto relativně více „nadvažují“ budování a udržení intimních vztahů; dospělí lidé často komunikují za účelem věcné realizace záměrů. Vzorce komunikace tedy odrážejí i vývojový kontext, nejen trvalé osobnostní rysy.

Osobnostní kompetence v komunikaci: Přínos Kanningovy teorie

Výraznou pomocí pro porozumění individuálním rozdílům v komunikačním chování je i Kanningův model sociálních kompetencí (Kanning, 2017a), který zahrnuje čtyři základní složky:

• Sociální orientace – zájem o druhé a o komunikaci jako takovou, empatie, respekt ke vztahovým potřebám ostatních. Tato složka podporuje cíl udržení vztahu a přispívá k harmonizaci všech tří cílů komunikace.

• Ofenzivita – schopnost se prosadit, vstoupit asertivně do interakce, říci vlastní názor. Tato dimenze je spojena především s cílem dosažení záměru a částečně i s ochranou sebeobrazu (ideálně pokud je vyvážena empatií a ochrana sebeobrazu je tak účinnější a méně konfrontační).

• Sebekontrola – schopnost zvládat vlastní impulzy, zejména silné afektivní reakce. Je zásadní pro zachování sebehodnoty bez destruktivní obrany a zároveň pro vztahovou kontinuitu (např. nevybuchnout v prudkém hněvu).

• Reflexibilita – schopnost vnímat a adaptovat komunikaci podle reakcí druhého. Tato složka umožňuje vnímat vztahový rámec a zároveň zachovat cíl komunikace. Úzce souvisí s udržováním vztahu i ochranou sebehodnoty v citlivém dialogu, pomáhá však také s taktickým cílem prosadit „šikovně“ vlastní záměr. Je však třeba říci, že reflexibilita je dle našeho názoru pokročilou vztahovou kompetencí, kterou není úplně snadné praktikovat.

Lidé s vyváženým profilem těchto kompetencí dokáží pružně přecházet mezi cíli komunikace – umí říct, co potřebují, ale citlivě; dokáží hájit své hranice (tedy i sebehodnotu, neboť hranice jsou o tom nedovolit druhým „pošlapat“ to, na čem nám záleží), ale bez destrukce vztahu; a umí vztah posilovat, aniž by ztráceli sami sebe.

Závěrem: Vědomá komunikace jako cesta k osobnímu růstu a více naplněným vztahům

Komunikace rozhodně není jen výměna slov – je to prostor, kde se setkává lidská potřeba jednat, podporovat se i chránit svou identitu. Každý z těchto tří cílů je legitimní, a teprve jejich převažující rovnováha umožňuje komunikaci, která je funkční i lidsky důstojná.

Mít tyto tři složky na paměti neznamená být „dokonalý komunikátor“, a vždy perfektně všechny složky vyvažovat, ale být vědomější. Vědomější svých potřeb, kontextu i toho, jak naše slova a projevené postoje působí na druhé. A právě toto vědomí – nikoli pouhá technika – je tím, co z komunikace činí nejen nástroj dorozumění, ale i prostředek osobního růstu, autenticity a skutečného lidského setkání.

Doplníme ještě 2 otázky pro každý cíl komunikace, které si můžeme klást po ukončení rozhovoru, abychom tak lépe poznali sami sebe a mohli nacvičovat vědomější a účinnější komunikaci:

Otázky pro reflexi sdělení instrumentálního cíle:

Podařilo se mi jasně sdělit, co potřebuji nebo co si přeji?

Neztratil/a jsem ze zřetele hlavní účel toho, proč vlastně mluvím?

Otázky pro reflexi dostatečného důrazu na budování vztahu:

Zohlednil/a jsem potřeby, pocity nebo perspektivu druhého?

Nezranil/a jsem druhého způsobem projevu, který mohl být zbytečný?

Otázky k reflexi dostatečného důrazu na sebehodnotu:

Nešel/nešla jsem „přes sebe“ jen proto, abych zachoval/a klid nebo vztah?

Mluvím způsobem, který je v souladu s tím, kým chci být?

Měření sociálních kompetencí dle sebeposouzení

Měření sociálních kompetencí podle Kanningova modelu je možné objednat u společnosti Verita Diagnostics s.r.o. s využítím kontaktu dle odkazu: https://verita-diagnostics.cz/kontakt/index.html. Nabízíme online sebeposuzovací dotazník (Kanning, 2017b) s individualizovaným vyhodnocením psychologem za cenu 790 Kč + DPH.

Zdroje:

Drapela, V. J. (2003). Přehled teorií osobnosti. Portál.

Kanning, U. P. (2017a). Diagnostika sociálních kompetencí (1. české vydání). Hogrefe - Testcentrum.

Kanning, U. P. (2017b). ISK - Inventář sociálních kompetencí. Hogrefe - Testcentrum.

Kuhl, J. (2000). A theory of self-development: Affective fixation and the STAR model of personality

disorders and related styles. In J. Heckhausen (Ed.), Advances in Psychology (Vol. 131, pp. 187-

211). Elsevier. https://doi.org/10.1016/S0166-4115(00)80012-6

[1] Členění základních motivů/cílů interpersonální komunikace přejímáme od rumunskoamerické psycholožky a youtuberky Dr. Any Yudin www.youtube.com/@AnaPsychology Byť je toto členění výrazně zjednodušené např. oproti podrobnější Dillardově GPA teorii komunikace, je dle našeho názoru velmi praktické a snadno využitelné pro zlepšení vlastních komunikačních dovedností.