Dopravně psychologické vyšetření a dopravně psychologický pohovor v aktuální právní úpravě: Praktický přehled legislativy a obvyklé praxe pro dopravní psychology
PhDr. Petr Cagaš a PhDr. Ivana Šopíková (2026)
Úvod: DPV, pohovor a terapeutický program
Současná právní úprava vychází především ze zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění účinném od 1. 1. 2026. Vedle déle zavedeného dopravně psychologického vyšetření (dále jen „DPV“) pracuje legislativa nověji také s dopravně psychologickým pohovorem a s terapeutickým programem pro řidiče. Pro akreditované dopravní psychology je významné, že vedle tradiční posudkové činnosti v oblasti DPV nově vykonávají také dopravně psychologický pohovor určený začínajícím řidičům.
Tři instituty, tři odlišné funkce v systému silničního práva
Zatímco DPV je nástrojem posouzení psychické způsobilosti k řízení motorových vozidel, dopravně psychologický pohovor představuje specifickou preventivně-korektivní intervenci pro začínající řidiče, u nichž se již projevily závažnější problémy v dopravním chování, a terapeutický program pro řidiče je samostatný program skupinové práce určený zejména pro osoby usilující o návrat do provozu po závažnějším dopravním selhání. V praxi navíc značná část osob absolvujících terapeutický program současně podstupuje i DPV. Důvodem je, že terapeutický program dopadá na závažnější okruh případů a soudem uložený zákaz řízení současně zakládá povinnost dopravně psychologického vyšetření.
S ohledem na zavedení dopravně psychologického pohovoru (realizovatelného akreditovanými dopravními psychology) a terapeutického programu pro řidiče (realizovaného lektory vyškolenými Metodickým centrem Centra dopravního výzkumu, v. v. i., kteří mohou, ale nemusejí být zároveň dopravními psychology) lze shrnout, že zákonodárce vedle diagnostické roviny DPV spojené s identifikací nebezpečných řidičů více akcentuje také rovinu preventivní a nápravnou.
Cíl dopravně psychologického vyšetření je formulován v komentovaném výkladu silničního zákona takto (Kučerová, 2024, s. 512-513): „Hlavním cílem dopravně psychologického vyšetření, kterým se zjišťuje psychická způsobilost fyzické osoby k řízení motorových vozidel, je zvýšení bezpečnosti silničního provozu, a to prostřednictvím vyloučení osob, které nejsou s ohledem na své psychické vlastnosti schopny bezpečně řídit vozidlo, a představují tak ohrožení nejen pro sebe, ale zejména pro ostatní účastníky tohoto provozu.“ Stojí za to zmínit obvyklou praxi, která se pravděpodobně výrazně nezměnila od doby, kdy Šucha et al. (2016) mapovali mj. rozložení závěrů DPV v ČR z r. 2013. Vyšlo jim, že 71,3 % posuzovaných řidičů bylo akreditovanými dopravními psychology uznáno za způsobilé, zatímco 20,1 % dohromady za způsobilé s podmínkou a nezpůsobilé. Vzhledem k častějšímu výskytu podmínek oproti jednoznačnému závěru o nezpůsobilosti lze předpokládat výskyt závěrů o nezpůsobilosti v nízkých jednotkách procent případů.
Terapeutický program pro řidiče
Terapeutický program pro řidiče je v zákoně č. 361/2000 Sb. upraven v § 102a. Zákon jej výslovně označuje jako program sociálního výcviku určený zejména pro osoby, které pozbyly řidičské oprávnění podle § 94a. Absolvování terapeutického programu je podmínkou vrácení řidičského oprávnění v případech uvedených v § 102 odst. 5, přičemž jeho absolvování může dále nařídit i státní zástupce nebo soud. Organizaci terapeutických programů zajišťuje Centrum dopravního výzkumu, v. v. i., jako Metodické centrum (vymezeno v § 102b), které současně uděluje a odnímá akreditace lektorům a zajišťuje metodické vedení programu. Samotný program je programem sociálního výcviku realizovaným skupinovou formou pod vedením lektora akreditovaného Metodickým centrem; zahrnuje sebezkušenostní rozbor rizikového jednání v dopravě, jeho prevence, práv a povinností účastníků provozu i pravidel silničního provozu a jejich dodržování; je obvykle doplněn také o edukaci o rizicích překračování rychlosti, o alkoholu a návykových látkách, distrakci a dalších dopravně relevantních tématech. Je rozdělen do pěti částí, z nichž každá trvá čtyři hodiny, a výstupem programu je certifikát o jeho absolvování. Certifikát o absolvování terapeutického programu nemá zákonem omezenou dobu platnosti a tento program lze absolvovat kdykoliv po pravomocném uložení zákazu řízení.
Dopravně psychologický pohovor u začínajících řidičů
Dopravně psychologický pohovor je oproti tomu užší a specifičtější institut. Je upraven zejména v § 102f až § 102h zákona o silničním provozu. Povinnost absolvovat jej dopadá na řidiče, který ve lhůtě dvou let ode dne udělení řidičského oprávnění spáchal přestupek nebo trestný čin, za který mu bylo zaznamenáno šest bodů. Stejnou povinnost má i osoba, která žádá o vrácení řidičského oprávnění, jež pozbyla v souvislosti s takovým deliktem spáchaným v prvních dvou letech od udělení oprávnění. Pro praktickou aplikaci je klíčové, že zákon současně výslovně stanoví, že dopravně psychologický pohovor neabsolvuje osoba, které vznikla povinnost absolvovat terapeutický program. Jinak řečeno, tam, kde zákonodárce považuje za přiměřenou odpověď terapeutický program, povinnost absolvovat pohovor odpadá. Vedle dopravně psychologického pohovoru však může v některých případech vzniknout i povinnost absolvovat DPV, zejména pokud je splněn současně režim začínajícího řidiče a některý ze zákonných důvodů pro dopravně psychologické vyšetření.
Pohovor provádí psycholog, který je držitelem akreditace k provádění DPV, tedy v praxi dopravní psycholog. Jeho předmětem je získání a prohloubení znalostí o nejčastějších příčinách dopravních nehod a jejich předcházení a o prevenci a řešení mimořádných situací v provozu na pozemních komunikacích. Rozsah činí čtyři hodiny, účastník předkládá výpis svých údajů z registru řidičů, který není starší než 30 dní, a výstupem je potvrzení o absolvování. Nejde tedy o posudek o psychické způsobilosti, ale o potvrzení o splnění zvláštní zákonné povinnosti. Současně zákon stanoví evidenční povinnost psychologa po dobu alespoň pěti let, tedy po stejnou dobu, jaká je stanovena u DPV. Význam pohovoru není pouze edukační; má i přímý právní dopad, protože pokud řidič potvrzení nepředloží ve lhůtě tří měsíců od doručení výzvy obecního úřadu obce s rozšířenou působností, pozbývá uplynutím této lhůty řidičské oprávnění.
Dopravně psychologické vyšetření jako těžiště činnosti akreditovaného dopravního psychologa
Těžiště posudkové činnosti dopravního psychologa zůstává v podobě DPV podle § 87a až § 87c zákona. Zákon zde stanoví, že dopravně psychologickým vyšetřením se zjišťuje psychická způsobilost k řízení motorových vozidel. To je základní právní funkce DPV a zároveň důvod, proč je třeba vyšetření odlišovat jak od pohovoru, tak od terapeutického programu. Obsah provedení DPV stanovuje vyhláška č. 75/2016 Sb., která určuje, že nejde jen o posouzení kognitivních schopností, jako jsou pozornost nebo psychomotorické tempo, ale i o zhodnocení osobnostních charakteristik, které mají vztah k bezpečnému řízení. Povinnou součástí DPV je kromě testového vyšetření standardizovanými psychodiagnostickými metodami také rozhovor.
Kdo se musí dopravně psychologickému vyšetření podrobit
Okruh osob, které se musí dopravně psychologickému vyšetření podrobit, má v zákoně dvě hlavní větve (a třetí větev - uchazeči o práci učitele autoškoly - je určena jiným zákonem, konkrétně zákonem č. 247/2000 Sb.).
První větev tvoří profesionální řidiči uvedení v § 87a odst. 1, tedy držitelé vybraných skupin C1+E, C, C+E a D1+E, D, D+E při řízení vozidel, pro něž zákon povinnost DPV stanoví; v případě skupin C1+E, C a C+E jde o vozidla nebo jízdní soupravy o nejvyšší povolené hmotnosti převyšující 7 500 kg. U těchto osob zákon ukládá povinnost podrobit se vyšetření před zahájením výkonu činnosti, dále nejdříve šest měsíců před dovršením 50 let a nejpozději v den dovršení 50 let a poté každých pět let. Současně je důležité doplnit, že pětiletý rytmus se váže až na období po 50. roce věku; před 50. rokem nejde o obecně pravidelně obnovovanou pětiletou platnost každého posudku, ale o povinnost mít vyšetření splněno před zahájením výkonu příslušné činnosti. Zákon také stanoví, že povinnost podrobit se vyšetření před zahájením výkonu činnosti nevzniká, pokud se držitel těchto skupin podrobil dopravně psychologickému vyšetření ještě před jejich získáním a od provedení vyšetření do zahájení výkonu činnosti neuplynulo více než šest měsíců. Nejde o obecnou platnost posudku o výsledku DPV, ale o zvláštní pravidlo pro návaznost mezi vyšetřením a vstupem do výkonu činnosti. Ještě je důležité připomenout, že DPV se musejí podrobovat jen profesionální řidiči nebo uchazeči o práci profesionálního řidiče, kteří budou činnost řidiče provozovat jako výdělečnou, ať již v zaměstnaneckém poměru, nebo jako živnostníci. Klientům - profesionálním řidičům - můžeme zprostředkovat užitečnou informaci podle § 87a odst. 7, že náklady na DPV hradí u osob v pracovněprávním vztahu zaměstnavatel.
Druhou větev představuje restitutivní režim podle § 87a odst. 3, tedy osoby žádající o vrácení řidičského oprávnění po vybraných právních zásazích. Zákon sem řadí zejména osoby po dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení, osoby po soudem uloženém zákazu řízení, po správním zákazu řízení uloženém alespoň na šest měsíců a osoby, které se v rámci odklonů v trestním řízení zavázaly zdržet se řízení motorových vozidel.
Třetí větví zůstává vyšetření učitele autoškoly (uchazeče o tuto způsobilost), tj. vyšetření osoby, která žádá o získání profesního osvědčení ve smyslu § 21 odst. 2 písm. c) zákona č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Obsah a forma DPV podle vyhlášky
Jak již bylo naznačeno výše, obsah dopravně psychologického vyšetření byl od 19. 2. 2016 významně konkretizován novelou prováděcí vyhlášky č. 31/2001 Sb. prostřednictvím vyhlášky č. 75/2016 Sb. Ta do systému doplnila § 18c, který stanoví rozsah, obsah a způsob provádění DPV. Podle této úpravy zahrnuje vyšetření rozbor anamnestických údajů o posuzované osobě včetně údajů o řidičské praxi, rozhovor, vyšetření standardizovanými psychodiagnostickými metodami, případně projektivními metodami, a pozorování. Vyšetření se dále skládá z úvodního rozhovoru, při němž se posuzovaná osoba seznamuje s podmínkami, průběhem a účelem vyšetření a písemně potvrzuje, že její tělesný a psychický stav umožňuje jeho provedení, dále z vyšetření psychické výkonnosti, z vyšetření osobnostních vlastností, z individuálního rozhovoru, ze zhodnocení výsledků a z následného seznámení posuzované osoby se závěrem. Z hlediska psychické výkonnosti vyhláška výslovně jmenuje intelekt, pozornost, senzomotorickou reaktivitu a koordinaci, rozhodování a paměť; v osobnostní oblasti zmiňuje emocionální stabilitu, labilitu a impulzivitu, přizpůsobivé chování, tendenci k riskování, odolnost vůči zátěži a psychopatologickou symptomatiku. Právní úprava tedy počítá s integrativním modelem vyšetření a neredukuje DPV na pouhou testovou baterii ani na rozhovor.
Formálním výstupem dopravně psychologického vyšetření je písemný posudek o výsledku dopravně psychologického vyšetření. Vyhláška č. 75/2016 Sb. současně doplnila do systému přílohu č. 11, která obsahuje vzor tohoto posudku. Ze závěru musí být zřejmé, zda je posuzovaná osoba psychicky způsobilá, psychicky způsobilá s podmínkou, nebo psychicky nezpůsobilá. Zákon současně ukládá psychologovi povinnost zaslat stejnopis posudku do pěti pracovních dnů obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému podle obvyklého bydliště nebo místa studia posuzované osoby a vést evidenci vyšetření nejméně po dobu pěti let. V běžné praxi je nejpohodlnější cestou datová schránka, ale právně rozhodující je samotná povinnost doručení, nikoli konkrétní technický kanál. Tato odesílací povinnost je spojena s posudkem vydaným v režimu § 87b, tedy pro řidiče-profesionály, pro vybodované řidiče a řidiče v ZŘMV, obdobně i pro uchazeče o profesní osvědčení učitele autoškoly.
Platnost podkladů a časová použitelnost výsledku DPV
Jednou z nejdůležitějších praktických otázek je platnost dokumentů. Zákon v této oblasti rozlišuje mezi samotným výsledkem DPV a mezi podklady, které musí být při vyšetření předloženy. U osob vyšetřovaných podle § 87a odst. 3 (tj. vybodovaných a v ZŘMV) musí být dopravnímu psychologovi předložen posudek o zdravotní způsobilosti a výpis údajů z registru řidičů, oba staré nejvýše 30 dní. Zde je zajímavé, že zákon č. 361/2000 Sb. nepožaduje u profesionálních řidičů a uchazečů o činnost profesionálního řidiče předložit alespoň výpis z evidenční karty řidiče; předložení lékařského posudku by ostatně logické nebylo, neboť lékař stanovuje zdravotní způsobilost těchto řidičů až s přihlédnutím k posudku o výsledku DPV. Přesto důrazně doporučujeme, aby akreditovaní dopravní psychologové od posuzovaných řidičů výpis z evidenční karty řidiče žádali. Je podstatné přihlížet k řidičské minulosti posuzovaných, neboť tak neignorujeme známý a výzkumně ověřený truismus, že minulost je dobrým prediktorem budoucího chování (Ouellette & Wood, 1998).
Naproti tomu samotnému posudku o výsledku dopravně psychologického vyšetření zákon obecnou dobu platnosti nestanoví. Z právního hlediska je tedy korektní říci, že zákon obecnou lhůtu platnosti DPV neupravuje. Je však podstatné, že v případě posudku o výsledku DPV se závěrem „způsobilý s podmínkou“ nebo „nezpůsobilý“ podle § 87c odst. 1 se nebere zřetel na jiné DPV provedené před uplynutím 3 měsíců od vydání daného posudku, s výjimkou přezkumu daného posudku tříčlennou komisí akreditovaných dopravních psychologů (ke zmíněné výjimce: pokud je tento institut specifikovaný podle § 87c odst. 2 na základě nesouhlasu posuzované osoby s výsledkem DPV využit). Komentovaný výklad zákona (Kučerová, 2024, s. 516) k tomu uvádí: „Platnost výstupu dopravně psychologického vyšetření je nastavena na 3 měsíce, po jejichž uplynutí lze případný negativní výstup, tedy posudek se závěrem psychicky nezpůsobilý nebo psychicky způsobilý k řízení motorových vozidel s podmínkou nahradit vyšetřením novým, a to i nad rámec případného přezkumu.“ Máme za to, že tato zmiňovaná „platnost výstupu“ se váže ke specifické platnosti posudku o výsledku DPV s ohledem na legálnost případného nového DPV, a není možné ji chápat jako platnost obecně, jak již bylo zmíněno výše. Navíc se domníváme, že je možné vydat nový posudek o výsledku DPV dříve než za 3 měsíce od předchozího, pokud byl závěr předchozího DPV „psychicky způsobilý“. V praxi může mít tento výklad význam pro klienty v situacích, kdy místní správní praxe považuje starší posudek za neaktuální a klient mezitím nestihl splnit navazující úkony, zejména přezkoušení v autoškole.
DPV, přezkoušení v autoškole a vrácení řidičského oprávnění
Pro poctivý odborný výklad je nutné zopakovat, že správní praxe bývá v mnoha situacích restriktivnější než samotný text zákona. V praxi se lze setkat s tím, že registr řidičů nebo příslušný správní orgán zdůrazňuje potřebu aktuálních podkladů ve správním řízení a starší posudek o výsledku DPV považuje za procesně problematický, zejména pokud mezi psychologickým vyšetřením a podáním žádosti nebo mezi vyšetřením a navazující autoškolou uplynula delší doba. Jako ilustraci lokální správní praxe lze uvést ústní informaci z odboru dopravy Brno-město, podle níž je zde uznávána platnost DPV 12 měsíců, pokud není vyžadováno opakování zkoušky v autoškole, a 1 měsíc v případě, že přezkoušení odborné způsobilosti v autoškole (teoretický test a jízda se zkušebním komisařem) vyžadováno je.
Není to tedy otázka výslovné zákonné lhůty platnosti DPV, nýbrž otázka správní praxe a práce s aktuálností podkladů. V tom je užitečné zachovat flexibilní a nikoli rigidní výklad: nelze tvrdit, že zákon stanoví například jednoměsíční platnost DPV, protože to rozhodně nestanovuje; lze ale poctivě konstatovat, že se v praxi ze strany registrů řidičů s požadavkem na velmi aktuální podklady skutečně setkáváme a že je rozumné klienty na tuto skutečnost předem upozorňovat. Praktický leták vydaný Centrem dopravního výzkumu, vyjadřující se k neomezené platnosti DPV, doporučuje konzultovat náležitosti žádosti o vrácení řidičského oprávnění s konkrétní spádovou obcí s rozšířenou působností, což odráží opatrnost s ohledem na správním orgánem uznávanou platnost posudku o výsledku DPV (správní orgán argumentuje správním řádem, podle kterého mají být dodané důkazy aktuální).
S otázkou časové použitelnosti DPV úzce souvisí povinnost přezkoušení v autoškole. V případě zákazu řízení či závazku zdržet se řízení motorových vozidel vzniká povinnost prokázat odbornou způsobilost (tedy úspěšné přezkoušení v autoškole) tehdy, pokud od pravomocného rozhodnutí uplynul více než jeden rok, přičemž se započítává i doba případného zadržení řidičského průkazu. U vybodování je pak přezkoušení součástí návratu k řízení po uplynutí zákonné lhůty. Tato hranice jednoho roku má výrazný praktický význam. Řada klientů se právě proto snaží proces návratu k řízení načasovat tak, aby se pod ni vešla časově, především využitím žádosti o upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu řízení (je možné takto žádat po uplynutí poloviny trestu). Dobře načasovaná žádost o upuštění od výkonu zbytku trestu po polovině zákazu může v některých případech ušetřit nejen měsíce času, ale také ochránit tyto řidiče před povinností přezkoušení v autoškole. Takový postup se týká pouze zákazu řízení (ZŘMV), a nikoli vybodování, protože vybodování je administrativní blokace řidičského oprávnění z důvodu dosažení 12 bodů, nikoli blokace z důvodu ZŘMV, který by bylo možné zkrátit žádostí k soudu o upuštění od výkonu zbytku trestu.
DPV ve vztahu ke zdravotní způsobilosti a k posuzujícímu lékaři
V praxi dopravních psychologů se opakovaně objevuje i otázka vztahu mezi DPV a posouzením zdravotní způsobilosti. Z textu § 87b odst. 2 bezpečně plyne, že pro standardní dopravně psychologické vyšetření v režimu vracení řidičského oprávnění (z důvodu vybodování nebo ZŘMV) musí být předložen posudek o zdravotní způsobilosti a výpis z registru řidičů, oba ne starší než 30 dní. Vedle toho však existují situace, kdy posuzující lékař potřebuje odborný psychologický podklad ještě před tím, než sám vydá finální lékařský posudek o zdravotní způsobilosti (řidiči to často prezentují např. způsobem, že „lékař jim odmítá vydat lékařský posudek, dokud nebude mít k dispozici DPV“). V takovém případě je profesně rozumné odlišit standardní posudek o výsledku DPV podle § 87b odst. 3 od odborného psychologického výstupu pro lékaře v rámci zdravotního posuzování (hovoříme o dopravně psychologickém posudku ze zdravotních důvodů nebo o zprávě o výsledku dopravně psychologického vyšetření, určené lékaři). Lékař nese odpovědnost za finální zdravotní posouzení. Z praktického hlediska tedy dává smysl nejprve poskytnout psychologický nález či zprávu pro lékaře (jejíž text se nezapisuje do přílohy č. 11 k vyhlášce č. 31/2001 Sb., která je také dohledatelná jako příloha vyhlášky č. 75/2016 Sb. a určuje standardní podobu posudku o výsledku DPV), a teprve pokud je klient současně v režimu vrácení řidičského oprávnění podle § 87a odst. 3, provést následně i standardní DPV zakončené zákonným posudkem o výsledku DPV a jeho doručením registru řidičů. Dopravně psychologickou zprávu ze zdravotních důvodů na registr řidičů nezasíláme, ale zasíláme ji posuzujícímu lékaři. Máme za to, že se na tuto zprávu omezení podle § 87c odst. 1 nevztahuje, protože nejde o posudek o výsledku dopravně psychologického vyšetření podle § 87b odst. 3, ale o odborný psychologický podklad pro posuzujícího lékaře.
Komentář k zákonu o silničním provozu k tomu uvádí (Kučerová, 2024, s. 513): „Pokud dopravně psychologické vyšetření nařídí posuzující lékař, nepostupuje se podle tohoto ustanovení (pozn. autorů tohoto článku: tj. nikoliv podle ustanovení § 87b, které určuje náležitosti a povinnou evidenci posudků o výsledku DPV), ale podle ust. § 87 odst. 5 zákona; posuzovanému řidiči není vystaven posudek podle přílohy č. 11 k vyhlášce č. 31/2001 Sb., ale zpráva o výsledku vyšetření, která je následně zaslána posuzujícímu lékaři, který odborné vyšetření nařídil.“ Psychologické vyšetření řidiče je v tomto režimu podle § 87 odst. 5 tedy chápáno jako odborné vyšetření, které lékař potřebuje pro zjištění zdravotní způsobilosti povinné osoby (tedy na ekvivalentní úrovni jako je například vyšetření od lékaře specialisty, např. neurologa, oftalmologa nebo psychiatra, které si lékař vyžádá, aby mohl dospět k závěru o zdravotní způsobilosti řidiče).
Podmíněná způsobilost, harmonizované kódy a opakování vyšetření
Samostatnou praktickou otázkou je podmíněná způsobilost. Vyhláška č. 75/2016 Sb. doplnila do systému vedle vzoru posudku i harmonizované kódy používané pro omezení nebo podmínění řidičských oprávnění. V případě závěru „psychicky způsobilý s podmínkou“ je proto v praxi rozumné formulovat podmínku tak, aby byla nejen odborně smysluplná, ale aby byla zároveň použitelná i ve správním režimu a byla srozumitelná registru řidičů či navazujícímu posuzujícímu lékaři. Zvlášť u řidičů po zákazu řízení nebo po vybodování bývá vhodné pracovat s formulací podmínek způsobem, který odpovídá i logice harmonizovaných kódů a úředně zaznamenatelných omezení. U profesionálních řidičů se naopak v praxi někdy objevuje spíše doporučení nebo požadavek dřívější kontrolní prohlídky či dřívějšího kontrolního psychologického vyšetření, aniž by šlo vždy o „tvrdou“ podmínku v úředním smyslu. Tato praxe je sice do značné míry akceptovatelná, ale je vhodné ji odlišovat od případů, kdy má být omezení skutečně zaneseno do správního režimu (v takovém případě dochází k zápisu harmonizovaných kódů do evidenční karty řidiče a do řidičského průkazu).
Významnou právní i praktickou otázkou je také opakování vyšetření. Podle § 87c odst. 1 platí, že je-li posuzovaná osoba podle vydaného posudku psychicky způsobilá s podmínkou nebo psychicky nezpůsobilá, nebere se zřetel na dopravně psychologické vyšetření provedené před uplynutím tří měsíců ode dne vydání předchozího posudku, s výjimkou přezkumu. To znamená, že tříměsíční blokace nového DPV dopadá pouze na případy „způsobilý s podmínkou“ a „nezpůsobilý“. Naopak u klienta, který byl posouzen jako psychicky způsobilý, zákon nové vyšetření před uplynutím tří měsíců výslovně nevylučuje. To má v praxi nezanedbatelný význam: může jít například o situaci, kdy klient sice v době prvního vyšetření uspěl a byl způsobilý, ale následně nestihl včas navazující autoškolu nebo podání žádosti a jeho dřívější podklad je z hlediska správní praxe úřadu považován za neaktuální. V takovém případě není správné mechanicky tvrdit, že nové DPV lze provést až po třech měsících. Podle našeho výkladu se tato tříměsíční překážka na příznivý závěr DPV nevztahuje.
Praktické zásady pro dopravní psychology
Z hlediska každodenní práce dopravního psychologa se proto jako nejrozumnější jeví několik základních praktických zásad. Předně je třeba hned na začátku určit, v jakém právním režimu klient přichází, protože právě to určuje, jaké podklady jsou potřeba, jaký výstup má být vydán a komu má být doručen. U klientů po zákazu řízení nebo po vybodování je nezbytné myslet nejen na psychologický obsah vyšetření, ale i na správní časovou osu celého procesu, zejména na hranici jednoho roku kvůli odborné způsobilosti a na aktuálnost lékařského posudku a výpisu z registru řidičů. U profesionálních řidičů je pak třeba správně odlišovat obecné vstupní DPV před výkonem činnosti, šestiměsíční návaznost při získání nové skupiny a pětiletý režim po dosažení 50 let věku. A konečně je vhodné v odborné praxi zachovávat určitou interpretační flexibilitu: samozřejmě nikoli ve smyslu porušování zákona, ale ve smyslu realistického zohlednění toho, že vedle formálního textu právních předpisů existuje i správní praxe úřadů, praxe posuzujících lékařů a profesní standardy samotných dopravních psychologů. To se týká i situací, kdy klient přichází po předchozím vyšetření u jiného dopravního psychologa se závěrem způsobilosti s podmínkou; v takovém případě je vhodné pokusit se porozumět důvodům, které k uložení této podmínky vedly.
Závěr
Současná právní úprava tak ve výsledku vytváří poměrně propracovaný systém, v němž má každá z uvedených institucí své místo. Dopravně psychologické vyšetření zůstává klíčovým nástrojem odborného posouzení psychické způsobilosti k řízení motorových vozidel. Dopravně psychologický pohovor představuje cílenou intervenci u začínajících řidičů, kteří se již v prvních dvou letech dostali do významnějšího konfliktu s pravidly provozu. Terapeutický program pak plní funkci hlubší nápravné práce s řidiči, u nichž zákon nebo trestní praxe předpokládají závažnější riziko opakování nebezpečného chování. Pro dopravního psychologa je proto stejně důležité umět kvalitně vyšetřovat, jako dokázat celý postup přesně zasadit do konkrétní právní situace klienta.
Použité zdroje
Centrum dopravního výzkumu, v.v.i. (n.d.). Žádost o vrácení řidičského oprávnění (ŘO) > Co budete potřebovat? [Nepublikovaný informační leták].
Kučerová, H. (2024). Zákon o silničním provozu s komentářem a judikaturou (5. vyd.). Nakladatelství Leges, s.r.o.
Ouellette, J. A., & Wood, W. (1998). Habit and intention in everyday life: The multiple processes by which past behavior predicts future behavior. Psychological Bulletin, 124(1), 54–74. https://doi.org/10.1037/0033-2909.124.1.54
Šucha, M., Šrámková, L., Zámečník, P., & Rehnová, V. (2016). Řidiči podstupující dopravněpsychologické vyšetření v ČR. Psychologie pro praxi, 51(1), 47–62.
Vyhláška č. 31/2001 Sb., o řidičských průkazech a o registru řidičů.
Vyhláška č. 75/2016 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 31/2001 Sb., o řidičských průkazech a o registru řidičů, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů.
Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu).
Komentáře